Co způsobuje vznik neobvyklých uzlů plynu a prachu v planetárních mlhovinách? Tyto uzly, které lze pozorovat například v Prstencové mlhovině, mlhovině „Činka“ a v NGC 2392, nebyly zpočátku předpovězeny a jejich původ stále není zcela objasněn. Zde je zachycen fascinující snímek části mlhoviny Helix pořízený vesmírným dalekohledem Jamese Webba, který v infračerveném světle odhaluje úžasné detaily. Hmotnost těchto kometárních uzlů je srovnatelná s hmotností Země, jejich velikost však obvykle několikrát převyšuje oběžnou dráhu Pluta. Jedna z hypotéz o fragmentaci a vývoji těchto uzlů počítá s tím, že stávající plyn je vytlačován méně hustým, ale vysoce energetickým hvězdným větrem z centrální hvězdy, která prochází vývojem. Mlhovina Helix je jedním z nejbližších příkladů planetární mlhoviny, která vznikla na konci života hvězdy podobné Slunci. Mlhovina Helix, jejíž technické označení je NGC 7293, leží ve vzdálenosti přibližně 650 světelných let ve směru souhvězdí Vodnáře (Aquarius). Open Science: Prohlédněte si více než 4 000 kódů v knihovně zdrojových kódů pro astrofyziku (Astrophysics Source Code Library)

**Credit**: NASA